FIGURY: BEZ NÁZVU

ŽIVOTICKÉ SADY

Klauzurní práce třetího ročníku na střední škole na téma Místo. Vybrala jsem si Životické sady, ke kterým mám silný vztah. Je to místo, kde žije můj přítel, se kterým často sady procházíme - ráno, odpoledne, k večeru o víkendech nebo když jdeme do hospody zkratkami do Havířova, když se vracíme večer zpátky... 

Práce byla impulsivní, původně jsem si na kus dřeva otírala barvy, když jsem si s ním chtěla otevřít pivo, viděla jsem krajinu. Přesně to, co jsem chtěla udělat pro mou práci. Nanosila jsem si tedy plno dalších dřívek na topení a začala pracovat. Krajiny nejsou dělány v plenéru, jsou to zachycené mé dojmy z už tak prožitého místa na kousky neopracovaného dřeva, které jsem poté zbrousila ze zadních a bočních stran a přidala háček pro upevnění na zeď.

Celková instalace je udělána tak, aby evokovala celistvý pohled na sady.

AUTORSKÁ KNIHA: KODŽIKI

Pro mou půlroční práci třetího ročníku na střední škole jsem si vybrala knihu, která navazuje na mou předchozí práci z konce druhého ročníku. “Kožiki, kronika dávného Japonska” tento název nese zvolená kniha pro mou práci. Vybrala jsem si první část z této knihy, díky obsáhlému ději, ve kterém se odehrává vznik samotného Japonska, jednotlivých bohů a božstev starého Japonska.  

Po jejím přečtení, nastudování a prvním skicování následovala řada návrhů, které jsem postupně měnila. Hlavně jsem se snažila přemýšlet na co nejvhodnějších kompozicích a co nejvýstižnějších sceneriích pro daný moment děje. Díky obsáhlému ději i jen na pouhé jedné straně knihy, jsem musela řešit proložení textu a ilustrací jinak, protože důležitých scén pro ilustraci bylo tolik a pro mě bylo nepřijatelné ilustrovat jen zlomek toho, co se tam odehrává. Jediným nejlepším řešením bylo za každou z kapitol vložit svazek ilustrací k této kapitole.

Návrhy ilustrací jsem překreslovala tolikrát, abych nakonec vybrala tu nejlepší možnou variantu, až jsem měla obavy, abych tím nebyla přehlcena a tahle nechuť se neotiskla do výsledných ilustrací. Rozhodně nebylo mým cílem, aby byl výsledek strhaný a strnulý. Určitou skicovitost a život v návrzích mám ráda a chtěla jsem podobný přístup ponechat i ve výsledku. Proto jsem ilustrace zpracovala nakonec v tužce, která má základní charakter pro skici. Živost v jejích tazích mě přišla jako nejlepší volba. Bez jakéhokoli předkreslování, či gumování jsem kreslila různé scény z knihy už popaměti, některé jsem i rozvinula do více pohledů. Od začátku jsem si dávala pozor na to, aby se různé druhy scén střídaly (krajina, figury, figury, portrét, zvíře, krajina...), kvůli vyváženosti knihy. 

Co se týče textu, tak to jsem se po přepsání a opravení snažila vybrat co nejméně nápadný font, aby se vzájemně nerušil s ilustrativní částí knihy, která je hlavní a v knize převažuje. Nakonec jsem zvolila font Botanika Lite CE a pro vysvětlivky font Arial.  

Výslednou knihu jsem svázala japonskou vazbou a začala pracovat na obalu knihy.  

U obalu jsem původně chtěla zvolit klasický přírodní obal, nejlépe kožený, nebo obal z jemného papíru převázaný provázkem. Dala jsem si kritéria  - aby obal byl praktický a co nejméně poškoditelný - aby chránil a také aby zpevnil knihu samotnou, u které jsem nedávala jako obal pevnější strany s větší gramáží papíru, ale nechala jsem ji volně a jednoduše, ať “dýchá”. Vyhrál u mne obal vyhotovený z igelitového pytle z recyklovaného plastu s příjemnou strukturou i odstínem, po okrajích čistě sešitý nití v barvě stránek knihy, na který jsem přenesla z vytištěné A4 text informací o knize a o autorovi.  

Po celý půlrok jsme dostávali zadání úkolů spjaté s knihou-např. logo nakladatelství či ediční plán. Snažila jsem se pracovat tak, abych vytvořila jednotnou práci a vše, co jsem se za tento půlrok naučila a vytvořila bylo možno zahrnout do této práce.