„Jak zachytit otisk, dotek druhého člověka?“
Celá práce vznikla z potřeby uchovat si doteky lidí, které miluji a jsou pro mě velmi důležití - těch lidí je samozřejmě více, ale mluvím zde o nejbližší rodině - rodičích a prarodičích.
Díky jednotlivým zadáním prací s papírem, které dávám svým nejbližším zaznamenávám jejich dotek, čas a především je samotné...
Chci aby bez pomoci jiného předmětu než sebe zanechali otisk - ohybem, celodenním nošením v kapse nebo jinou svou činností (např. 3x, 15x, 20x přehnout papír, vytvořit kruh, aby papír měl 8 hran atd...) zanechali stopu - letmým okem neviditelnou, avšak silnou a důležitou. Vznikaly z toho abstraktní objekty z papíru, jakési architektonické modely, sochy. Byly to práce, které by se svým naučeným vnímáním jinak neudělali.
Po dokončení práce jsem je požádala, aby vybrali jedno dílo a to vystavili kdekoli u sebe doma. Následně jsem pracovala se svou instalací výsledných objektů v jejich osobním prostoru.
„Je pro mě důležité i pouhé vědomí doteku.“
Čas je něco dostihne každého z nás. Každý zde máme vyměřený svůj čas a nikdy nevíme jasně, kolik jej máme k dispozici.
Dokumentace projektu pomocí fotografie a videa. Následná práce s prostorem a instalací.
